Rozjímání nad jitrocelem

Potvrzuje se jedno pravidlo: Sny jsou tu od toho, aby se neplnily.
Dneska odpoledne jsem šla s mamkou ven, do lesa, na louku, ke koním, ke kravám. Prostě si představte takové to spokojené venkovské žití. V lese jsem měla děsnou chuť utéct. Úplně pryč, co nejdál, aby mě nikdo nenašel. Šílený pocit. Chtěla jsem jakoby dokázat, že nejsem normální, že nemůžu takhle žít, že jsem blázen! Pořád mě napadají takovéhle šílenosti, plány, co bych mohla udělat, abych tím ohromila své okolí a to mě konečně začalo brát jako blázna. Asi jsem se fakt zbláznila. Nakonec mi ale z toho pomohl strom, který jsem si objala. Snad mi dodal energii a sílu. Houby jsem já nenašla žádné, mamka měla plnou tašku. Prvně jsem se i snažila, ale nemohla jsem se rozkoukat, takže jsem si radši fotila a plánovala, co udělám se svými stránkami. Mám teď hromady nových fotek, třeba bych si z nich mohla udělat nový design. Ale to bych musela mít svůj počítač, protože tenhle tak stašně mrší barvy, že se to nedá! Myslela jsem, že bude naopak lepší, ale houby, Corel je tu úplně podělanej.
Nakonec jsem zakotvila na louce, sedla si a pozorovala osiku, jak se klepe. Sluníčko příjemně hřálo, já si ve své teď již oblíbené mikině docela lebedila. A pak jsem šla trhat mlíčí a jitrocel. Mlíčí jsem si i ochutnala, byla jsem zvědavá, proč to Smilímu tak chutná. A nebylo to věru špatné!:D Natrhala jsem toho dvě tašky, z jitrocelu udělám sirup, nebo ho usuším na čaj proti kašli. A mlíčí, to ještě nevím, na co použiju, něco jsem ale už dala Smilínkovi, ale Malá Šedá Eminence (tak mu říká mamka) nesežere tašku pampelišek!:D Asi se o tohle začnu zajímat a budu chodit na bylinky.
Nebýt Cissy, Andy, mamky a Š., tak bych tu už nebyla.