Divadlo krutosti

Bylo překrásné letní ráno, jedno z těch, které budí v lidech pocit štěstí ze života. Ten muž by byl pravděpodobně taky šťastnější, kdyby byl živý. Jenže on byl, abychom řekli pravdu, mrtvý. Bylo by těžké být mrtvější bez speciaálního výcviku.
"Tak co tady máme," prohlásil seržant Tračník (ankh-morporská městská stráž, Noční hlídka) a nahlédl do svého zápisníku. "Prozatím tedy máme zjištěnou příčinu smrti, a to jako: a) ubit přinejmenším jedním tupým předmětem, b) uškrcen věncem vuřtů a c) napaden alespoň dvěma zvířaty s velmi ostrými zuby. Co uděláme teď, Noby?"
"Zatkneme podezřelého, seržo,! prohlísil desátník Nóblhóch a předpisově zasalutoval.
"Podezřelého, Noby?"
"Jeho," strčil Noby nohou do mrtvoly. "Když je někdo takhle mrtvej, je vždycky podezřelej. A taky pil. Zabásnem ho za to, že je mrtvej a dělá pohoršení na veřejnosti."
Tračník se poškrabal na hlavě. Zatčení mrtvoly pochopitelně nabízelo určitou cestu, ale...
"Řekl bych," prohlásil nakonec pomalu, "že tohle si bude chtít probrat kapitán Elánius sám. Bude nejlíp, když ho odneseš na strážnici, Noby"
"A můžem si uvařit ty buřty, seržo?" zajímal se desátník Nóblhóch.

Ha, opsala jsem vám začátek Terryho povídky - Divadlo krutosti ze stejnojmenné knížky, která je souborem jeho povídek. Musela jsem si přečíst něco na odreagování, ta knížka, co ji teď čtu, je malounko hutnější, takže to chce oddech...
Mám na počítači konečeně Corel 11. Byla tu nahraná X3 (něco jako 13) a ta byla celkem k ničemu, i když jsem te´d konečně přišla na to, jak bych tady s ní mohla zacházet. Konec konců, není zas tak špatná, některé věci má oproti jedenáctce mnohem dál. Ale i tak, fungují obě, takže to je tak nejlepší.
Včera jsme zase jezdily na kole. Vyjely jsme do Rovenska, jediná cesta, která odsud vede z kopce... To bylo pět kilásku na začátek, pak další kiláček do kopce ke zvonici, zase z kopce a naonec opět do kopce na náměstí. Tam jsem odbočily doleva na Lomnici, ta byla vzdálená jedenáct kilometrů, ale tam jsme nedojely. Cesta volně stoupala vzhůru, silnice byla nerovná, ale ujet se to krásně dalo... A po rovince to bylo báječné... Nakonec jsme jely pořád z kopce přes Kořenov a skončily dole u krav, kde jsme se napojily na cestu, kterou jsme jely do Rovenska. Vrátily jsme se zpátky, ale ještě odbočily k rybníku, kde jsme si původně chtěly chvíli zůstat, jenže se tam koupaly nějací domorodci. Tak jsme to vzaly zpátky přes jahodárnu a dojely ke kapličce. Tam jsme se otočily a skončily doma. No, kilásků to pár bylo...:))