Motýlí louka

Tak se mi včerejší den pokazil. No, byla jsem na Štěpánce, což je taková rozhledna. Pak jsme si šli sednout na Hvězdu, taková "restaurace". Hráli tam Blaník. Hm, jedna malá náhoda, která pomohla té větší, tedy, že tam hovořili o srazu a dokonce se telefonicky spojili se Smolíkem. Hm. To jsem se stěžovala, že mě náhody opouštějí, ba ne, to je jen mýlka. Nedovedete si představit, jak strašně moc mě to mrzí!! Já jsem všechno zajistila, všechno jsem dohodla, na vše se zeptala, dozvěděla se veškeré informace, chytala i vlakové spoje, ale nakonec to takhle krásně padne. Mrezelo by mě to, i kdybych se o to nijak nestarala, ale teď je to o to horší. Béééééé!!
Večer jsem se aspoň byla s mamkou projet na kole k rybníku a dál do nějaké přilehlé vesničky. Český ráj je opravdu kouzelný. Když se blíží večer, svítí sluníčko, ale už tak víš červeněji, krajina dostane lehce naoranžovělý nádech. K tomu ty krásné kopečky, na kterých se pasou ovečky a kravičky, pole, obilí. Všude je ticho, nikde nic nerámusí. A pak ty chaloupky, domečky zasazené do luk a polí. Je to fakt nádhera. Nikdy jsem Český ráj z tohoto pohledu ještě neviděla. Tady se zastavil čas.
Začala jsem znovu kreslit. Ani nevíte, že jsem přestala, co? Na horách jsem dodělala jeden obrázek a pak už se k dalšímu nedostala. Nešlo mi to. Kreslím portrét, který stejně nedodělám, zkouším ho už poněkolikáté, pořád mi tam nic nesedělo, teď to není o nic lepší. Náčrt by byl, tak snad ho dokreslím, ale budu nejdřív muset něco udělat s pravým okem (z mého pohledu levým), není normální...
Jo, proč motýlí louka? To jsem zapomněla říct, jak jsem byla na té Štěpánce, poletovala tam halda motýlů. Tak jsem zase fotila. V jednu chvíli mi tam bylo i dobře, ale pak jsem zase spadla do reality. Jak já tyhle šoky nenávidím!