Zase zpátky
A jsem zase tady. Zjistila jsem, že nemůžu vydržet bez blogu. Nejdříve jsem si na něj nemohla zvyknout, nic jsem do něj nepsala, ale teď mám dojem, že mi to strááášlivě chybí... Je mi úplně jedno, jestli to čte, hlavní je, že to můžu napsat. No a jelikož jsem svůj starý blog smazala, založila jsem si nový, který s tamtím nemá vlsatně nic společného, nikdo nepozná, že tohle je jeho pokračovatel. A to je dobře... Už mu odzvonilo...
Za tu dobu, co jsem byla bez blogu, se toho stalo věru hodně. Měla jsem tu čest zúčastnit se školního výletu, který byl dosti zvláštní, pro mě spíš naplněný smůlou. Smůla je nakažlivá. A já blbá. A když se tohle dá dohromady, považte, to je potom tóčo...
Taky jsem se setkala s Andy. Nejdříve to vypadalo, že se snad nesejdem, ale nakonec jsme spolu stály v dešti a bouřce pod mým rozbitým deštníkem, kolem nás tekla krvavá voda vymytá z lesa a my kecaly. Když déšť trochu ustal a dalo se přejít, aniž byste si nabraly do bot celý oceán, přestěhovaly jsme se do Úsvitu, kde jsme vevnitř seděly u zadrobečkovaného dřevěného stolu. A zase kecaly. O všem. Byl to velice zvláštní den. Už jenom tím, že jsem odevzdala svou roční práci v ZUŠce, která se mi chvilku předtím stačila rozmočit v dešti. A taky jsem se po nekonečně dlouhé době dostala do knihovny a vrátila knížky, co u mě strašily několik měsíců. Počítala jsem ovšem s tím, že další si nepůjčím, takže budu mít o tašku míň, ale to jsem se teda parádně slpletla, protože pak jsem jich zpátky nesla ještě víc. A poslední, čím byl tento den výjimečný - dokreslila jsem svůj další portrét. V průběhu kreslení jsem na něj byla naštvaná, vůbec se mi nelíbil. Když jsem ho ale dokreslila, tak se mi trošku zalíbil, ale to trvalo pouze několik málo minut, teď se na něj už nemůžu zase ani podívat. To mi ale nebrání v tom, abych hyzdila další a další tvářičky. Teď mám načato dokonce na dvou stavech (co se pouze portrétů týče). Na jednom se smaží chudinka Andy, je už skoro hotová, ale něco mi na tom nesedí, snad jsem trochu víc zdeformovala tvar hlavy, nebo jako já fakt nevím! A na druhém je je náčrt formátu A3 - bacha, uhlem! Vůbec nevím, co s ním mám dále dělat, uhel já neumím moc ovládat, chtěla jsem zkusit barvy, ale to se zase bojím, protože z toho samotného náčrtu mám vcelku radost, nechci si ho zkazit. Takže fakt nevím. Vzhledem k tomu, že to je na barvy špatný papír, budu muset asi zůstat nasuchu... Panebože, tak teď už fakt vůbec nevím!
Za chvíli končí škola. A já opět nebudu mít ani to pitomé vyznamenání, achjo... O jedno! O jedno mi to zase uteklo! Stejně jako v primě... Sekunda byla asi tak nejlepší, to jsem měla v pololetí jenom čtyři dvojky - a to jsem téměř pořád chyběla. Teď jsem taky chyběla, ještě víc a delší dobu v kuse, ale už jsem to nevytáhla. I když jednička ze zeměpisu mě bude hřát u srdíčka ze všeho nejvíc! Já začínám mít tenhle předmět nějak moc ráda!:))
Prázdniny. No jo, co já o nich budu dělat? Na začátku jedu na Slovensko, pak bych se ráda dostala na jeden sraz;), možná u nás bude Cissa (to bych zase nejradši spláchla Vlaečov;)) a určitě pojedu na letošní Skotské hry na Sychrově. Byla jsem minule, musím být i letos! Snad by mě tam mohli pustit zdarma, když ještě pořád nosím ten jejich modrý pásek "Klub přátel Skotska":D Jinak nevím, asi budu zavřená na chajdě, kde se budu smažit a smažit a smažit... Uvidím, jak na mě bude působit sluníčko, loni jsem nemohla vyjít ven. Snad to letos bude lepší;)
Takže, už bych toho mohla nechat... Moc a moc vás zdraví vaše šťastná Lillian. Nevím, je-li to normální, ale já jsem teď fakt vcelku šťastná, ačkoliv to nějak uvnitř nechápu... Ale nebojte se, to přejde. Vždycky se něco najde, co zkazí náladu...
Za tu dobu, co jsem byla bez blogu, se toho stalo věru hodně. Měla jsem tu čest zúčastnit se školního výletu, který byl dosti zvláštní, pro mě spíš naplněný smůlou. Smůla je nakažlivá. A já blbá. A když se tohle dá dohromady, považte, to je potom tóčo...
Taky jsem se setkala s Andy. Nejdříve to vypadalo, že se snad nesejdem, ale nakonec jsme spolu stály v dešti a bouřce pod mým rozbitým deštníkem, kolem nás tekla krvavá voda vymytá z lesa a my kecaly. Když déšť trochu ustal a dalo se přejít, aniž byste si nabraly do bot celý oceán, přestěhovaly jsme se do Úsvitu, kde jsme vevnitř seděly u zadrobečkovaného dřevěného stolu. A zase kecaly. O všem. Byl to velice zvláštní den. Už jenom tím, že jsem odevzdala svou roční práci v ZUŠce, která se mi chvilku předtím stačila rozmočit v dešti. A taky jsem se po nekonečně dlouhé době dostala do knihovny a vrátila knížky, co u mě strašily několik měsíců. Počítala jsem ovšem s tím, že další si nepůjčím, takže budu mít o tašku míň, ale to jsem se teda parádně slpletla, protože pak jsem jich zpátky nesla ještě víc. A poslední, čím byl tento den výjimečný - dokreslila jsem svůj další portrét. V průběhu kreslení jsem na něj byla naštvaná, vůbec se mi nelíbil. Když jsem ho ale dokreslila, tak se mi trošku zalíbil, ale to trvalo pouze několik málo minut, teď se na něj už nemůžu zase ani podívat. To mi ale nebrání v tom, abych hyzdila další a další tvářičky. Teď mám načato dokonce na dvou stavech (co se pouze portrétů týče). Na jednom se smaží chudinka Andy, je už skoro hotová, ale něco mi na tom nesedí, snad jsem trochu víc zdeformovala tvar hlavy, nebo jako já fakt nevím! A na druhém je je náčrt formátu A3 - bacha, uhlem! Vůbec nevím, co s ním mám dále dělat, uhel já neumím moc ovládat, chtěla jsem zkusit barvy, ale to se zase bojím, protože z toho samotného náčrtu mám vcelku radost, nechci si ho zkazit. Takže fakt nevím. Vzhledem k tomu, že to je na barvy špatný papír, budu muset asi zůstat nasuchu... Panebože, tak teď už fakt vůbec nevím!
Za chvíli končí škola. A já opět nebudu mít ani to pitomé vyznamenání, achjo... O jedno! O jedno mi to zase uteklo! Stejně jako v primě... Sekunda byla asi tak nejlepší, to jsem měla v pololetí jenom čtyři dvojky - a to jsem téměř pořád chyběla. Teď jsem taky chyběla, ještě víc a delší dobu v kuse, ale už jsem to nevytáhla. I když jednička ze zeměpisu mě bude hřát u srdíčka ze všeho nejvíc! Já začínám mít tenhle předmět nějak moc ráda!:))
Prázdniny. No jo, co já o nich budu dělat? Na začátku jedu na Slovensko, pak bych se ráda dostala na jeden sraz;), možná u nás bude Cissa (to bych zase nejradši spláchla Vlaečov;)) a určitě pojedu na letošní Skotské hry na Sychrově. Byla jsem minule, musím být i letos! Snad by mě tam mohli pustit zdarma, když ještě pořád nosím ten jejich modrý pásek "Klub přátel Skotska":D Jinak nevím, asi budu zavřená na chajdě, kde se budu smažit a smažit a smažit... Uvidím, jak na mě bude působit sluníčko, loni jsem nemohla vyjít ven. Snad to letos bude lepší;)
Takže, už bych toho mohla nechat... Moc a moc vás zdraví vaše šťastná Lillian. Nevím, je-li to normální, ale já jsem teď fakt vcelku šťastná, ačkoliv to nějak uvnitř nechápu... Ale nebojte se, to přejde. Vždycky se něco najde, co zkazí náladu...
Žádné komentáře:
Okomentovat